Pád vzbouřených andělů

Bruegel namaloval tento obraz, když ještě žil v Antverpách a dodával kresby rytci Hieronymovi Cockovi. Otočil se zády k italským vzorům, které tehdy dominovaly a ponořil se do v té době již staromódní tradice světa Hieronyma Bosche. Našemu zmatenému pohledu se nabízí zjevně nerozlučná směs osob a tvarů. Příšery, které se vynořují ze vzdálených hlubin ve světelné aureole, jsou vrženy na zem jako z tříštící se vlny. Andělé s nimi bojují pod vedením svatého Michaela, hubeného jako tyčka a oblečeného ve zlaté zbroji. Michael bije mečem draka se sedmi korunovanými hlavami, na nichž stojí. Boj archanděla s padlými anděly je popsán v knize Zjevení a byl často ilustrován již od středověku. V Bruegelově podání se násilí nevyjadřuje v hořké povaze bitvy – ve skutečnosti se svatý Michael a jeho řídké jednotky nezdají být démony nijak zvlášť ohroženi – ale v intenzitě pádu – pekelném a nekonečném – tohoto plazícího se, ohavného množství bytostí, které zabírají celý povrch obrazu v pozoruhodné jednotě akce, jenž ještě zvyšuje jeho dopad. Tím, že si Bruegel vypůjčil do nejmenších detailů pozorované prvky z rostlinného, ​​zvířecího, minerálního a lidského světa a zkombinoval je, aby vytvořil hybridní, deformované bytosti, vynalezl stvoření, která jsou nejodpudivější, ale také nejkurióznější a nejfantastičtější, jaké si lze představit. Mušle naroubované na gigantickou krevetu, lidská hlava s motýlími křídly připevněnými k beztvarému, nafouklému tělu, odulý trpaslík s opeřenou helmou na hlavě nesoucí sluneční hodiny, viskózní ryby s pažemi, šupinatou kůží ještěrky, nohama korýšů… zdánlivě nekonečný seznam. Klepnutím na obrázek jej zobrazíte na celé obrazovce. Krásnou neděli všem!