Portrét umělce nazvaný Zraněný muž

V roce 1854, již při zpětném pohledu na své dílo, Courbet napsal Alfredu Bruyasovi, svému patronovi v Montpellier: „Během mého života jsem se maloval mnohokrát, kdykoli se změnil můj duševní stav. Stručně řečeno, napsal jsem příběh mého života". Dílo Zraněný muž se k této subjektivitě hlásí tím, že do ní vkládá romantická téma umělce, kterého utrpení učinilo hrdinou. Obraz, který Courbet namaloval v roce 1844 přepracoval pak o deset let později, na konci milostného vztahu. Žena, která se původně opírala o umělcovo rameno, byla nahrazena mečem a Courbet si na košili přes srdce přidal červenou krvavou skvrnu. Umělec dvojsmyslně a svůdně spojil ten nejintimnější autobiografický záznam (vyvoláním souboje) s bojem se smrtí zaměněným za smyslné opuštění spánku.