Radostné šílenství

Koncept tohoto díla sahá zpět do doby, kdy Podkowiński pobýval v Paříži v roce 1889, avšak vznik postupných olejových skic a studií uhlem ve druhé polovině roku 1893 byl důsledkem rostoucího dramatu neopětované lásky v umělcově životě. Ve své vizi Podkowiński povyšuje erotickou extázi na absolutní hodnotu, v souladu s tehdejším psychologismem ji považuje za kosmickou sílu a determinant lidského bytí. Při realizaci obrovského obrazu použil akademickou metodu přípravných skic, které odpovídají finální verzi, avšak mírně se liší velikostí a barvou.

Obraz byl představen na výstavě 18. března 1894. Byl doprovázen atmosférou senzace a skandálu. Ráno 24. dubna 1894, 37 dní po zahájení výstavy a těsně před jejím plánovaným koncem, Podkowiński přišel na výstavu a obraz rozřezal nožem. Důvody tohoto činu nejsou jasné. Podkowińského akt znesvěcení mohl přispět k pověstem, že obraz zobrazoval ženu, ke které choval neuspokojené city. Poškození obrazu a Podkowińského smrt krátce poté podpořily spekulace, že jeho smrt byla sebevraždou. Tuto interpretaci podporují stopy po řezech na plátně, které ukazují, že útok byl zaměřen pouze na obraz ženy. Objektum umělcových citů mohla být Ewa Kotarbińska, se kterou se setkal během letního pobytu v zámku nedaleko Varšavy. Byla brunetka, ale někteří zaznamenali, že její rodina viděla podobnost mezi ní a ženou na obraze a tvrdě ho odsoudila. Po Podkowińského smrti byl obraz restaurován.