Postava Narcise, zahalená do temnoty, vyzařuje atmosféru zádumčivé melancholie. Je uzavřen v kruhu se svým vlastním odrazem, ten se stává jeho jedinou realitou, časovou smyčkou vytvořenou jeho vlastní marnivostí. Právě v Metamorfózách básník Ovidius vypráví příběh Narcise, pohledného mladíka, který nakonec zahyne poté, co se zamiluje do vlastního odrazu.
Renesanční teoretik Leon Battista Alberti přirovnal příběh Narcise k umělcům: „Vynálezcem malby ... byl Narcis ... Co je malba, ne-li akt objímání povrchu jezírka prostřednictvím umění?“ Je snad náhodou, že právě toto je jedna ze dvou jediných známých Caravaggiových maleb zobrazujících scénu z klasické mytologie?