Zátiší s ovocem a sklenicemi

Nejnovější studie tvrdí, že holandský malíř Pieter Claesz vlastně přišel do Haarlemu z provincie na jihu země. Antverpský vliv lze skutečně vysledovat v jeho raných dílech, ale do konce roku 1620, kdy Claesz aplikoval v zátiších techniku tonální malby rozšířenou mezi nizozemskými krajináři, vyvinul svůj vlastní osobitý styl. Jeho malby vyjadřují puritánský protestantský vkus, v nápadném kontrastu s barevnými a dekorativními zátišími vlámských mistrů. Tajemství jeho působivosti spočívá v kompozici několika málo prvků - předmětů viděných v realistickém detailu - která se zaměřuje na vykreslení materiálů s téměř hmatatelným naturalismem. Přitažlivá řada krásných předmětů a pochutin nás však zdánlivě náhodnou kombinací motivů přivádí k zamyšlení. Když se pozastavíme nad detaily, jsme vtaženi do autorova intimního světa. 

Toto neobvykle rozměrné (105 x 146 cm) zátiší, obohacené dekorativními prvky a namalované se spolupracovníkem, má v Claeszově tvorbě zvláštní místo. Nebylo neobvyklé, že se nizozemští mistři, kteří tvořili pro trh, specializovali na určité úkoly, a proto na konkrétním obraze pracovali společně. Zřídka se však stávalo, aby různé objekty zátiší byly do souvislé kompozice malovány různýma rukama. A protože tohle je jediný dochovaný příklad práce, kde se v jasně čitelné podobě dochoval jak monogram Pietera Claesze i druhého umělce (společně s datací), máme tu it provides důležitý důkaz o jejich spolupráci. Silnější, výraznější část s obrovským pohárem Romemer a vedle něj spadlým Berkemeyerem (jedná se o typické druhy historických pohárů v Německu a v Holandsku 15. století, které se vyrábí dodnes, pozn. překladatele), kousky chleba na kovovém talíři a bílý ubrus s hustými záhyby jsou dílem Pietera Claesze, zatímco nádherné kusy ovoce zabírající větší část obrazu jsou dílem Roelofa Koetse. Nicméně do detailu vykreslená levá strana a měkčí, ale barevnější a bohatě zdobená pravá strana se spojují v plně soudržný celek. Ostré osvětlení na hnědavém olivovém pozadí zvýrazňuje bílé plátno a chléb, víno zlatě se třpytící ve skle s odrazem okna, jablka a bohatý hrozen.

Obsah obou stran se také vzájemně doplňuje. Zvýrazněné víno a chléb, symboly svatého přijímání, odkazují na krev a tělo Krista. Jablko by dobového diváka odkazovalo na hřích a hrozny jsou dalším symbolem Krista: stejně jako bylo tělo Spasitele rozlámáno, aby spasilo lidstvo, tak i hrozny jsou rozdrcené, aby vydaly vznešený nápoj. Alegorie pádu a vykoupení se nám v tak smyslně krásném zátiší mohou zdát poněkud přehnané, ale v protestantském Holandsku měly přírodní jevy a předměty denní potřeby funkci předávání náboženských myšlenek. A možná že skryté zbožné poselství poskytovalo umělci jakousi záminku k tomu, aby maloval a puritánským občanům umožnil užívat si radostí a krás života v přepychové hojnosti.