Kompozice s červenou, modrou a žlutou

Mondrian byl důležitým přispěvatelem do uměleckého hnutí De Stijl a skupiny založené Theem van Doesburgem. Vyvinul nereprezentativní formu, kterou nazval neoplastika. Ta se sestávala z bílého podkladu, na kterém byla namalována mřížka svislých a vodorovných černých čar a tří základních barev. Když v roce 1919 skončila první světová válka, Mondrian se vrátil do Francie, kde zůstal až do roku 1938. Ponořil se do tavícího kotle uměleckých inovací, kterým byla poválečná Paříž a rozvíjel se v atmosféře intelektuální svobody, která mu umožnila přijmout umění čisté abstrakce po celý zbytek jeho života. Mondrian začal tvořit obrazy založené na mřížce koncem roku 1919 a v roce 1920 se u něj začal objevovat styl, kterým se pak proslavil. V raných obrazech tohoto stylu byly linie vymezující pravoúhlé formy poměrně tenké a šedé, nikoli černé. Měl také tendenci malovat čáry směrem k okraji plátna postupně stále světlejší barvou místo toho, aby je na kraji plátna náhle ukončil. Samotné tvary, menší a početnější než na pozdějších obrazech, byly vyplněny základními barvami a černou nebo šedou; skoro všechny byly také barevné, jen pár jich nechal bílých.