Zátiší s japonským dřevotiskem

Stejně jako jeho přítel Vincent Van Gogh, s nímž v roce 1888 strávil devět týdnů malováním v Arles, zažil Paul Gauguin záchvaty deprese a jednou se pokusil o sebevraždu. Zklamaný impresionismem cítil, že tradiční evropská malba se stala příliš imitativní a postrádala symbolickou hloubku. Naproti tomu umění Afriky a Asie se mu zdálo plné mystické symboliky a elánu. V té době bylo v Evropě umění jiných kultur v módě, zejména to japonské (japonismus). Byl pozván k účasti na výstavě v roce 1889 pořádané skupinou Les XX (Dvacítka, pozn. překladatele). Pod vlivem lidového umění a japonských tisků se Gauguin posunul směrem ke cloisonismu, stylu, kterému dal jméno kritik Édouard Dujardin v reakci na techniku ​​smaltování cloisonne od Emila Bernarda (jedná se o umělecký směr z konce 19. století, vyznačující se použitím velmi jasných a výrazných barev, které byly od sebe oddělené výraznými odstíny tmavých barev, pozn. překladatele).