Čarodějnická scéna

Na obrazech Paula Klee se opakovaně objevují tajuplné a záhadné jevy. Kromě vyobrazení mytologických bájných bytostí a bohů vytvořil Klee četné práce s duchy větru, ohně, vody a země. Tito prostředníci mezi skutečným světem a těmi ostatními se také občas objevují v podobě skřetů, čarodějnic a démonů. Klee vytvářel svoje postavy na základě příběhů ze starověké mytologie, legend a pohádkového světa, ale vykresloval je jako zlomyslné, neposlušné a veselé bytosti v lidské podobě. Mnohé bytosti, které v příbězích našel, se prostřednictvím fantastických přeměn proměnily v jeho vlastní originální stvoření. Stejně ironické bylo jeho zpracování spiritistických nebo okultních představení, jenž zažívala na počátku 20. století v Mnichově boom. Toto město bylo nejen sídlem okultistického výzkumu v Německu ale rovněž domovem Rudolfa Steinera, který ve svých četných přednáškách propagoval teorii teosofie a tím ovlivňoval mnoho moderních umělců. Klee si však od teosofie držel odstup. Jeho přístup k náboženství jako instituci se vyznačoval skepsí a zdrženlivostí. Na druhou stranu, a také tváří v tvář vážné nemoci, se však intenzivně zabýval tématy smrti a onoho světa.