Portrét dámy

Van der Weyden se na sklonku svého života zabýval portréty na zakázku a další generace malířů si ho velmi považovaly kvůli jeho pronikavým evokacím charakteru. V tomto díle ženina pokora a zdrženlivé vystupování působí skrze její křehkou postavu, skloněné oči a pevně sevřené prsty. Je štíhlá a vyobrazená podle gotického ideálu protáhlých rysů, což naznačují její úzká ramena, pevně sepnuté vlasy, vysoké čelo a propracovaný účes upevněný čelenkou. Jde o jediný známý portrét ženy, který van der Weyden podepsal, přesto není zaznamenáno jméno modelky a dílo nikdy nepojmenoval. Van der Weyden se sice nedržel konvencí idealizace, ale obecně se snažil svým modelům lichotit a zobrazoval je ve vysoce módním oblečení, často se zakulacenými – až vytesanými – rysy obličeje, z nichž některé vybočovaly z přirozeného vzhledu. Přijal vlastní estetiku a jeho portréty žen se často navzájem nápadně podobají.