Buddha

Redonova práce reprezentuje objevování jeho vnitřních pocitů a psyché. On sám chtěl  "dát logiku viditelného do služeb neviditelného"; tak, i přesto, že se zdá, že je jeho dílo plné podivných bytostí a groteskních dichotomií, jeho cílem bylo zobrazit duchy své vlastní mysli. Výmluvný zdroj Redonovy inspirace a sil stojících za jeho dílem můžeme najít v jeho deníku A Soi-même (Sobě). Vlastní tvořivý proces nejlíp vysvětlil sám, když řekl: "Často jsem, jako cvičení a pro obživu, maloval před objektem až do těch nejmenších náhodných detailů jeho vizuální stránky; ale ten den mě zanechal smutného a s neukojenou žízní. Následujícího dne jsem nechal běžet druhý zdroj, zdroj imaginace, skrze vzpomínání na tvary a potom jsem byl uspokojen a klidný." Redon byl horlivý nadšenec hinduistického a buddhistického náboženství a kultury. Postava Buddhy se v jeho díle objevovala čím dál tím častěji. Japonské vlivy se mísily do jeho umění, kromě mnoha dalších obrazů v malbách Buddhova smrt (kolem roku 1899), Buddha (z roku 1906), Jakub a anděl (z roku 1905) a Váza s japonským bojovníkem (z roku 1905).