Jupiter and Íó

Tato smyslná scéna mezi Jupiterem a Íó je inspirována Proměnami, klasickým dílem od Ovidia. Íó, dceru Inacha, prvního krále Argosu, svádí Jupiter (v řečtině Zeus), který se schovává za dunami, aby neranil žárlivou Junonu (v řečtině Heru). Jupiter často podlehl kráse dalších žen a bral na sebe různá maskování, aby skryl svoje milostná dobrodružství: například jednou vzal na sebe podobu labuti jindy zase orla. Na tomto obraze se ani tak nezměnil v něco jiného, jako se spíš zahalil do tmavého mraku, přestože je jasný den. Objímá nymfu s tváří sotva rozpoznatelnou nad její. Íó k sobě přitahuje Jupiterovy nejasné kouřové paže se stěží skrývanou touhou. V jednu chvíli chtěl Federico Gonzaga, vévoda z Mantovy, umístit tento obraz a další jeho souputníky do místnosti speciálně věnované mnohým Jupiterovým láskám.