Paul Lemoyne

Ingres byl jedním z největších portrétistů v historii. Stejně jako mnoho velkých portrétistů, včetně Gainsborougha a Sargenta, si nakonec začal stěžovat na náročnost portrétní malby. V Ingresově případě bylo vytváření podobizen neustálým a nezbytným rozptýlením od velkoformátových historických, mytologických a náboženských obrazů, které poháněly jeho malířské ambice. Ingresův žák Robert Balze popsal jeho pracovní rutinu při vytváření portrétních kreseb, z nichž každá vyžadovala čtyři hodiny, takto: „Ráno hodinu a půl, odpoledne dvě a půl hodiny, druhý den je velmi zřídka retušoval. Často mi říkal, že podstatu portrétu vystihl při obědě s modelem, který, nepřipravený, se stal přirozenější." Ingres kreslil své portrétní kresby na vetkový papír, který poskytoval hladký povrh velmi odlišný od žebrovaného povrchu položeného papíru (který je nicméně dnes někdy označován jako „Ingresův papír").