Vlaštovky

Zde se člověk a krajina jedinečně spojují. Umělcova matka v černém a paní Manetová v bílém, si odpočinuly na poli za dunami, s jejich nadouvajícími se sukněmi a klobouky přivázanými závoji. Slunce právě svítilo, ale nyní je obloha zatažená; umělcova žena snížila stále otevřený deštník do klína a nízko letící vlaštovky oznamují změnu počasí. To vše neznamená nic anekdotického, ale je to pouhý výraz nálady krajiny, která je zvýrazněna na vzdáleném horizontu ve tvaru větrných mlýnů, malé kostelíku a střech ve vesnici. Ačkoliv Manet našel porozumění kupce pro tento obraz v Paříži ihned po svém návratu, nikterak to nebránilo Salonu 1874, aby jej odmítl. Porota si totiž dosud nemohla zvyknout na skicovitost tohoto druhu malby.