Modrý pokoj

Včera jsme mluvili o Suzannině portrétu, který nakreslil Henri Toulouse-Lautrec. Dnes vám chceme představit jedno z jejích vlastních děl: Modrý pokoj. Ačkoli Valadonová dobře znala aktuální avantgardní umělecké směry ze svých společenských kruhů na Montmartru, nevázala se na žádný konktrétní styl nebo hnutí, ale zvolila si nezávislou cestu založenou na několika různých stylech. Malovala zátiší, portréty, květiny a krajiny (vyznačující se výraznou kompozicí a jasnýmí zářivými barvami), zatímco jejími nejznámějšími náměty jsou ženské akty. Suzanne malovala své ženy jako příslušnice dělnické třídy rozpoznatelné viktoriánům podle jejich neidealizovaných těl, těžkých rysů, uvolněných pozic a snadného zobrazování jejich nahoty. Mnozí kritici si vysvětlovali tento nedostatek idealizace u Valadonových žen jako ošklivost a nedostatek kouzla a obviňovali Valadonovou z nenávisti k ženám. Tito kritici ji také stereotypizovali na základě jejího vlastního dělnického původu a její „neženské" statečnosti a výbojnosti.