Judita a Holofernes

Deuterokanonická starozákonní Kniha Júdit (spis, který katolická a ortodoxní církev respektuje jako součást biblického kánonu, avšak který není součástí "prvního" palestinského kánonu. Evangelická církev jej označuje za tzv. apokryf., pozn. překladatele) vypráví, jak Judita zachránila svůj lid tím, že svedla a zabila asyrského vůdce Holoferna. Judita ho nejdřívě opila, potom mu sebrala meč a usekla mu hlavu "... přiblížila se k jeho lůžku, vzala ho za vlasy a pronesla: ’Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!’ A potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu." Setnutí Holoferna byl v té době oblíbený námět, kromě mnoha dalších ho namalovali takoví velikáni jako Donatello, Sandro Botticelli, Andrea Mantegna, Giorgione, Artemisia Gentileschi a Lucas Cranach starší (obrazy od posledních dvou jmenovaných umělců najdete v DailyArt). Caravaggiův přístup typicky spočíval v tom, že si vybral moment největšího dramatického působení, moment samotného stínání hlavy. Obličeje tří postav ukazují, jak mistrovsky dokázal zachytit emoce. Zejména v tváři Judity je zachycena směs odhodlanosti a znechucení. Modelem Juditě zřejmě stála římská kurtizána Fillide Melandroni, která kolem tohoto roku pózovala Caravaggiovi pro několik jeho dalších prací. Samotný výjev a zejména pak detaily krve a utínání hlavy byly pravděpodobně založené na jeho pozorování veřejné popravy Beatrice Cenci, která se konala několik let předtím.