Vincent van Gogh
Van Gogh se přestěhoval do Arles s nadějí najít tu útočiště v dobvě, kdy byl nemocný z pití a trpěl kuřáckým kašlem. Přijel 21. února 1888 a pronajal si pokoj v Hôtel-Restaurant Carrel, který si idealisticky představoval jako jeden z Hokusaiových (1760–1849) nebo Utamarových (1753–1806) tisků.
Zdá se, že se do města přestěhoval s myšlenkou na založení utopické umělecké kolonie. Dánský malíř Christian Mourier-Petersen (1858–1945) se stal jeho společníkem na dva měsíce a zpočátku mu Arles připadalo exotické a špinavé. V dopise ho popisoval jako cizí zemi: "Zuávové (příslušníci lehké pěchoty Francouzské armády původem z Francouzské severní Afriky, pozn. překladatele), bordely, rozkošné malé arlesiánky na cestě na své první svaté přijímání, kněz ve svém ornátu, jenž vypadá jako nebezepečný nosorožec, lidé popíjející absinthe, ti všichni mi připadají jako bytosti z jiného světa." O sto let později vzpomíná na Van Gogha sto třináctiletá Jeanne Calmentová — která ve svých 13 letech pracovala v obchodě s látkami svého strýce, kde si chtěl Van Gogh koupit nějaká plátna — jako na "špinavého, špatně oblečeného a nepříjemného" a "velmi ošklivého, nevděčného, nezdvořilého a nemocného". Vzpomněla si také, že mu prodala nějaké pastelky.
Van Gogh byl okouzlen místní krajinou a světlem, jeho práce z tohoto období jsou bohatě zahalené do žluté, ultramarínové a slézové barvy. Jeho obrazy krajiny kolem Arles jsou ovlivněny jeho holandskou výchovou; mozaika polí a alejí působí ploše a postrádá perspektivu, ale vyniká intenzitou barev. Pulzující světlo v Arles ho nadchlo a jeho nově nalezené nadšení je vidět v rozsahu a záběru jeho práce.