Wassily Kandinsky
Hudba je označována za nejčistší formu umění. Snad proto, že je pro nás nehmotná: nedokážeme se jí dotknout ani ji vidět; mísí se s duchem místa a přímo ovlivňuje náladu. Mění atmosféru a vyvolává pocity jako žádný jiný druh umění. Pouhý zlomek staré skladby nás přenese zpět do dětství, úvodní tóny národní hymny postačí k vyvolání velké škály emocí. Podívejme se například na starověké řeky: zdrojem lidské inspirace pro ně byla skupina bohyň, múz. Ti požehnaní múzami posunuli lidské možnosti a pomocí kreativity rozvíjeli kulturu. Dotek múzy byl punc civilizace. Lingvisté odvodili, že slovo "muzika" vzešlo ze slova "múza", což naznačuje, že hudba byl brána seriózně.
Pro starověké Řeky byly principy astronomie protkány s principy harmonie, učenci předpokládali, že planety při své cestě vesmírem dokaží vydávat zvuky. Nadto byla hudba klíčová pro porozumění vztahů vesmírných objektů. Koncept provázání hudby s kosmem byl nazýván Harmonia a ano, odtud pochází pojem harmonie! Velcí filosofové si uvědomovali hodnotu hudby. Starověcí Řekové, jako například Platón, veřili, že hudba přímo ovlivňuje lidský charakter. V moderních době vedl Nietzsche korespondenci s Wagnerem a řekl jeden známý výrok: "Život bez hudby by byl jednoduše omyl."
V otázce lidské neschopnosti vidět hudbu by se mohly ohradit osoby se synestezií. Tyto osoby dokáží čichem cítit strukturu a slyšet barvy, což vede ke sdružení smyslových vjemů. Jedná se o skutečnost, které většina z nás jen těžko porozumí, ale existuje osoba, která nám chápaní dokáže usnadnit. Kandinskij měl skvělou akustickou vizi: vytvářel vizuální umění, které se v čistotě a v otázce éteriky vyrovanlo muzice a přímo ovlivňovalo subjektivního ducha. Barvy a tvary jsou pečlivě komponovány jako symfonie. Není ukázána žádná ikonografie, která by nás mohla rozptylovat objektivními záležitostmi. Oko se volně prochází mezi tvary a liniiemi, a přesto pozorovat jeho dílo znamená něco jako slepě se vydat za zvukem. Jen naše oči jsou otevřeny dokořán a v místnosti panuje ticho.
Co se mi na tomto druhu abstraktního umění zamlouvá nejvíce, je umělcův záměr umožnit divákovi tvořit. Malíř předložil oblaka s obrovským potenciálem a k tomu navíc barvami západu slunce vyzývá diváka, aby mu vlastní představivost nabídla, co chce na obraze vidět.