Ukřižování

Ukřižovaný Kristus se tyčí nad dvěma skupinami postav na tomto díle z roku 1303 - 1305. Kolem něj se hemží andělé s nejrůznějšími výrazy smutku a bolesti. Marie Magdaléna mu padla k nohám; plášť jí nepozorovaně sklouzl z ramen a její jemně malované, nádherné vlasy jsou nyní její jedinou ozdobou. Jeho matka, Panna Maria, se hroutí v mdlobách, zatímco na druhé straně se vojáci perou o Kristův plášť. Setník poznal Krista a snaží se na něj ukázat ostatním. 

Jedny z nejdramatičtějších rolí v tomto Ukřižování a následujícím Pláči hrají malí andělští duchové, kteří mají spodní část těla jakoby zakrytou mraky - což je mnohem účinnější řešení, než jaké Giotto vymyslel pro andělské duchy na své dřívější fresce pro Dolní baziliku San Francesco v Assisi, jejichž těla jsou pouze zkrácena. Tyto malé bytosti sdělují své téměř divoké zoufalství prostřednictvím mimořádné rozmanitosti postojů a výrazů tváře, které nejsou dány jejich lidským protějškům.