Bewegungsstudie (Studie pohybu č. 1)

Před několika týdny jsem ukázal, jak Muybridge používal fotoaparát, aby rozložil pohyb. Rozložil pohyb do klidových fází a ukázal, že kůň se dokáže krátký moment vznášet nad povrchem. To byl vědecký průlom, stejně jako mnoho fotografií té doby. Rok 1902, kdy Rudolf Koppitz započal svoji fotografickou kariéru, byl obdobím hledání nových směrů, jeden z nich později vešel ve známost jako secese. 

Rudolf Koppitz se narodil v roce 1884 poblíž Freudentalu ve Slezsku (dnešní Skrbovice v České republice). Odjakživa ho zajímala fotografie, po studiích se stal učedníkem a v 17 letech uznávaným profesionálem. Kolem roku 1908 začal mít Koppitz čas na tvorbu vlastních fotografií, dělal spíš tradiční snímky klasických námětů. Jeho kariéru zastavilo, když narukoval do první světové války, kde se stal “hlavním asistentem pro polní fotografii”. Byl pověřen pořízením leteckých snímků na východní frontě a vytvářel ostré geometrické, téměř romantické snímky, které ho jasně odlišovaly od ostatních fotografů.

Dnešní fotografie pochází z následujícího období. Jedná se o sérii fotografických studií lidského těla a pohybu, Bewegungsstudie no.1. Fotografie mají novou formu, už nezachycují rozložený pohyb ale vytváří rytmus a vzory, je to téměř pokus o to převést klid do pohybu. Tři dámy v pozadí ukazují pouze hlavy a chodidla a vytváří tak křivku pohybu zleva doprava. Jejich těla se stala černým pozadím pro nahou dámu vepředu, jejich pohledy směřují dolů, zatímco tvyr jejich nohou naznačuje baletní pohyb vlevo. Vytváří kotrast a doplňují nahou postavu, která je ohnutá do oblouku a nezúčastněně se dívá opačným směrem. Její nahota a pohyb je v úplném kontrastu k dámám v pozadí. 

Protože Koppitz zastával principy naturismu, hledal přírodu a fyzické cvičení. Vidíme napětí v jejích svalech a pravou paži, která se v kontrastu mírně zvedá nahoru, což ještě více zdůrazňuje linii žen v pozadí. Vlasy jí volně visí a tvoří další kontrast s dámami v pozadí.

Koppitzův estetický slovník převzaly rakousko-fašistické mocnosti a stoupenci národního socialismu. Nevíme ovšem, co si myslel on sám, protože zemřel dva roky před anšlusem. Jeho žena Anna však spojovala svou vlastní práci a část manželovy práce s nacistickými účely, čímž poškodila manželovo jméno. Protože pro jeho vlastní názor neexistují důkazy, můžeme se opřít o presumpci neviny. Vytvářel velmi zvláštní, umělecké a estetické fotografie. - Erik