Amor vyrábí svůj luk

Inspiraci pro tento obraz lze hledat v soše, kterou italský manýristický malíř Parmigianino (Francesco Mazzola) pravděpodobně viděl v roce 1530 v Grimaniho sbírce v Benátkách. Obraz představuje Erose (známého také jako Cupid nebo Amor), namalovaného v sochařské póze. Námět obrazu pravděpodobně vychází z pozdně antických představ, v nichž Eros (láska), Himeros (sexuální touha) a Pothos (touha) tvoří erotickou triádu. V období renesance byly tyto role nově definovány jako nebeská a pozemská láska. Parmigianino komentuje obtížnost rozhodování mezi těmito dvěma formami lásky. 

Dílo se objevuje v inventáři Francesca Baiarda z Parmy, který byl Parmigianinovým přítelem a mecenášem. Životopisec pozdně renesančního umění Giorgio Vasari píše, že Baiardo si objednal "Cupido che fabbrica di sua mano un arco". ("Archa" lze také přeložit jako "luk".) Obraz zdědil Marcantonio Cavalca a později se dostal k Antoniu Pérezovi, státnímu tajemníkovi španělského krále Filipa II. a ten jej přivezl s sebou do Španělska. V roce 1579 Pérez upadl v nemilost a byl nucen obraz prodat vyslanci císaře Svaté říše římské Rudolfa II. Prodej však zablokovala španělská koruna, načež obraz získal a do Prahy se dostal v roce 1603 spolu s Correggiovým Jupiterem a Io a Ganymedem uneseným orlem. V roce 1631 byl převezen do vídeňské Schatzkammer.