Eugène Durieu / Eugène Delacroix
V historii proběhly různé experimenty, které se dnes už těžko opakují. Zde je jeden z nich, který byl předmětem diskuzí mnohých umělců na počátku devatenáctého století. Je to experiment, který hledá odpověď na otázku spontánnosti a na to, zda hotové fotografie nevypadají vždy tak trochu nepodařeně v porovnání se skicami. Eugène Delacroix vypustil do světa soubor neobvyklých fotografií: kalotypie (solné tisky), které pořídil jeho přítel Eugène Durieu. Neobvyklé proto, že se jednalo o vůbec první fotografie nahých lidí. „Špatně stavění a místy podivně tvarovaní,“ řekl k nim Delacroix. A poté nabídl svým přátelům soubor grafik renesančního umělce Marcantia Raimondiho. Položená otázka byla možná předmětem jakési soutěže krásy. Ale šlo tu také o názor: Co dokáže vyobrazit lidské tělo lépe: objektiv, nebo ruka? Moderní stroj, nebo antický člověk? Mohla by fotografická nahota obstát oproti idealizovaným tělům? Tento experiment si dnes můžeme zopakovat, protože se dochovalo mnoho fotografií, které Delacroix a Durieu společně pořídili, a také kresby, které podle nich Delacroix vytvořil.
Nejprve se podíváme na fotografii. Durieu byl amatér. Delacroix scénu zinscenoval a přivedl modelku, Durieu se postaral o technickou stránku věci. Nebyla to nahota pro nahotu, byla to akademická studie a jako taková potřebovala akademický titul, který by nahotu omluvil. Na fotografii nebyla nahá dáma, ale odaliska - otrokyně v osmanském serailu. Možná si všimneme, že je trochu přikrytá, ale z našeho moderního pohledu tu není nic, co by stálo za zmínku. Dívka ale byla příliš malá, bradu měla svěšenou, prsa nesouměrná. To vše vyvolávalo v devatenáctém století nelibost. Přesto byla fotografie velká a dala by se používat znovu a znovu a znovu. A zůstala by stejná.
Poté se podíváme na olejovou skicu, kterou podle ní Delacroix vytvořil. Obraz se dodnes nazývá odaliska. Modelka je více oblečená, její tělo je o něco delší, prsa má souměrnější a drobnější a obličej štíhlejší. Strohý ateliér pak proměnil v odaliskino seraglio. Delacroix měl vizi. Miloval novou technologii a její naturalismus, množství zobrazených detailů mu však připadalo přehnané. Na této cestě mu pomohl Durieu. Po nich ještě mnoho a mnoho malířů nějakým způsobem využívalo fotografii, malíři jako Gustave Courbet, Cézanne, Toulouse-Lautrec, G. F. Watts, Breitner a mnozí další.
Ale zpět k experimentu: Myslíte si také, že žena na fotografii je špatně stavěná? Poskytuje obraz příjemnější pohled?
- Erik