Amrita Sher-Gil
Amrita Sher-Gilová, občas nazývaná indická Frida Kahlo (hlavně kvůli povrchní podobnosti obličeje spíše než jejímu umění), se narodila v roce 1913 paňdžábskému sikhskému otci a maďarsko-židovské matce. Většinu útlého dětství strávila v Budapešti, ale v roce 1921 se přestěhovala do Indie a v 8 letech začala malovat. Po krátkém působení na umělecké škole ve Florencii v roce 1923 se následující rok vrátila do Indie a zůstala tam až do svých 16 let. Poté se svou matkou odplula do Evropy, aby se v Paříži vyučila malířkou. Zpočátku ovlivněna evropskými malíři jako Cézanne a Gauguin, její obraz s názvem Mladé dívky v roce 1932 vedl k tomu, že se stala nejmladší a vůbec jedinou Asiatkou (!), která byla zvolena v roce 1933 jako přidružená partnerka Velkého Salonu v Paříži. Do Indie se vrátila v roce 1934.
Vyrůstal jsem v Bombaji (jak se to tehdy nazývalo) v Indii v 50. a 60. letech a jediní dva indičtí malíři, o kterých jsem kdy slyšel, byla a Amrita Sher-Gilová a M.F. Hussain. Vždycky mě přitahovala spíše její tvorba než abstraktnější Hussain, ale nevěděl jsem proč. Teď když jsem daleko starší, věřím, že to může být kvůli jejímu mimořádnému původu a síle charakteru, kterou potřebovala, aby se stala slavnou malířkou - jako Indka i jako žena. Zejména v době, kdy byla indická společnost mnohem konzervativnější a Indové byli pod vládou Britského rádži, její síla a příběh vyzařovaly z tiché sebejistoty její práce.
I když se mi líbí i její dřívější práce - svým stylem jsou relativně evropské a ne vyloženě indické - pro mě, teprve když začala zkoumat indická témata, vytvořila dílo, které jí skutečně odlišilo od kohokoliv jiného. Její cesty po Indii zintenzivněly její ztotožnění se s neutěšenou situací žen a zejména vesnické ženy jsou středem zájmu jejího pozdějšího umění. Zvláště se mi líbí obraz Skupina tří dívek, její první práce po návratu do Indie, protože téma je intimní a zcela zaměřené na ženy samotné, bez prostoru věnovaného hrncům, rohožím nebo stěnám (jak se často nacházejí v jejích jiných indických obrazech), které by odvedly pozornost diváka od přemýšlení nad tím, co si tyto tři ženy myslí a co se děje v jejich životech. Amrita zemřela v Láhauru v roce 1941 z nejasných důvodů, což nás nutí přemýšlet, o kolik víc by nám toho mohla zanechat, kdyby měla příležitost.