Loutkové divadlo

Stejně jako Picasso i Klee hledal jednoduché, moderní způsoby vyjádření. Ale na rozdíl od Picassa, který byl ohromen magickým kouzlem "primitivního" sochařství, Klee objevil původní zdroje umění ve svých vlastních dětských kresbách. Zpočátku přistupoval ke snížení formy opatrně. V pozdějších letech vypracoval záměrnou naivitu do své specifické formy vyjádření.

V akvarelovém obraze "Loutkové divadlo" se divadlo stává pomyslným jevištěm dětství. List skrývá hloubky, které jsou na první pohled nečekané; jasně zbarvené, pruhově strukturované postavy vyčnívají z tmavého pozadí jako zářící negativ, ale stále zůstávají, jako by na nich bylo psáno. Loutka na podlaze jako by zůstala bez povšimnutí, malý jednorožec vpravo tvrdošíjně kráčí vpřed. Duplicita poselství obrazu je v souladu s technickým zpracováním malby; skládá se ze dvou samostatných částí a Paul Klee dotáhl mezeru černým akvarelem. Spodní část je útržek listu "Zátiší" {{s kostkami}}", který Klee zapsal do svého katalogu děl pod následujícím číslem 1923, 22. Z tohoto pohledu se dílo Loutkové divadlo stává scénou s dvojitou podlahou a vegetativním "Podsvětím". Dnešní mistrovské dílo vám představujeme díky muzeu Zentrum Paul Klee v Bernu, kde si až do 12. března můžete prohlédnout výstavu "Paul Klee a surrealisté".

Jedná se o první obsáhlý průzkum vztahu Paula Kleea se surrealistickými umělci v Paříži ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Výstava sestavuje velké množství děl surrealistů včetně Maxe Ernsta, Joan Miró, Hanse Arpa Alberta Giacomettiho, André Massona a Salvadora Dalího. To stojí za návštěvu!