John Singleton Copley
Obraz, který vypráví příběh, je sám o sobě zajímavý, ale když je ten příběh navíc pravdivý, tak je o to poutavější. Tento dramatický kousek je zasazen do vod Havanského přístavu. Osiřelý čtrnáctiletý námořník Brook Watson se rozhodl jít si zaplavat, když ho znenadání napadl žralok tygří. Zatímco volal o pomoc a ostatní členové jeho posádky ho spěchali zachránit, po něm znovu chňapl žralok a opětovně ho zatáhl pod vodní hladinu a tentokrát přitom odtrh kus chlapcovi nohy. Nyní ho námořníci zběsile vytahují z vířící vody, přičemž Watson je bledý jako duch, nahý, bezmocný a silně krvácející z pravé nohy. Žralok se s dokořán otevřeným chřtánem blíží s úmyslem potřetí uděřit na svou oběť, zatímco se námořník na zádi pramice připravuje skolit toto monstrum harpunou. Co se stalo pak? Jak to dopadlo?
Watson naštěstí tuto Jobovu ránu přežil, avšak bez nohy, kterou nešlo jinak, než amputovat pod kolenem. O zhruba třicet let později, v té době už jakožto úspěšný londýnský obchodník, objednal u amerického malíře Johna Singletona Copleyho obraz, zachycující tento hrůzný moment. Copley se narodil v Bostonu a do Anglie přicestoval s úmyslem posunout se dále ve své malířské kariéře. Po dobu deseti let byl úspěšným portrétistou doma v koloniální Americe, toužil však malovat významné scény z historie. Tento obraz, tedy de facto první Copleyho obraz s historickou tématikou, je unikátní tím, že na něm nefigurují známé antické či mytologické postavy. Přesto či možná díky tomu se mu tímto obrazem podařilo zaujmout zároveň kritiky umění i „prostý lid" a vepsal tak své jméno do dějin umění.
Tento obraz je významný nejen pro svůj přínos do žánru historického malířství, ale také svým značným podílem na mýtu, že jsou všichni žraloci krvelační lidojedi. Vzhledem k tomu, že žralok je zobrazen nepřesně se rty, s dopředu namířenýma očima, které vypadají jako oči savčí a s podivně tvarovanými žábrami, můžeme usoudit, že Copley nikdy neviděl žraloka na vlastní oči. Přesto je obraz nadmíru poutavý dramatickou povahou scény, která je ještě zesílena tím, jak skoro vertikálně umístěná harpuna protíná horizontální prvky jako jsou postava Watsona, žralok, pramice a sám Havanský přístav. Nepřesnosti žraloka navíc upozadňuje široká škála výrazů na tvářích posádky – strach, soucit, hněv. Další faktor, přispívající k visuální intenzitě obrazu, je jeho monumentální velikost, a to 1,8 krát 2,3 metrů. Po Watsonově smrti byl obraz odkázán škole Christ's Hospital, aby sloužil jakožto symbol naděje a povzbuzoval mladé lidi stojící tváří v tvář těžkostem.
~Martina