Pudl v pramici

George Stubbs (1724 – 1806) byl anglickým malířem známým především pro své portréty zvířat. Fascinovala ho anatomie a studoval v Yorkské nemocnici, aby se naučil malovat, ilustrovat a vytvářet tisky s anatomickou přesností. Nejdůležitějším zaměřením jeho tvorby jsou jeho excelentní zobrazení koní, například ty, které vydal v publikaci „Anatomie koně v roce 1766", která byla považována za mistrovské dílo v oboru anatomie koňovitých zvířat.

Pracoval se všelijakými velikostními formáty, což je například patrné i na Pudlu v pramici, který je usazen na plátno o velikosti 120 x 90 cm. Na tomto potrétu vidíme bílého psa s hustou, vlnitou srstí stojícího na pramici (tedy na typu malé lodi, používané hlavně na řekách a rybnících). Vysoké, mlhavé stromy se tyčí v pozadí podél vodní plochy, pes však zůstává hlavním výjevem obrazu. Pudl hledí přímo na diváka a to s výrazem diskutabilní povahy. Pudli byli původně vyšlechtěni jako vodní psi, známí pro svou schopnost aportovat, a to obzvláště schopnost aportovat kachny. Psův výraz se zdá být nespokojeným výrazem psa, kterému bylo rozkázáno: „Ne, nesmíš do vody.", což musí být velmi těžké uposlechnout pro psa, který zbožňuje vodu a aportování kachen. Ať si jeho výraz vyložíme jakkoliv, tak je jisté, že se jedná o rozkošné zobrazení nejlepšího přítele člověka.

V 70. letech 18. století byla Stubbsova sláva a reputace v úpadku, jelikož byl považován za „pouhého" portrétistu zvířat. Přijmul tedy za vlastní také populární žánr venkovských krajinek, přesto však byl stále znám pouze pro své portréty zvířat. Byla mu zamítnuta žádost o vstup do The Royal Academy of Arts, a to s odůvodněním, že jeho dílu chybí „tématická ráznost". Stubbsovi by jistě připadalo zadostiučiňující, že jeho portrét bílého pudla v dnešní době vysí na tak prestižním místě, jako jsou zdi Národní galerie ve Washingtonu D.C.

- Heidi