Slepý Samson

Oslepená postava se řítí k divákovi se silou, která až hrozí roztříštěním obrazu. Samsonův děs je vyjádřen v jeho hrdinské nahotě, zahořklém obličeji zbroceném krví a v rukou, které dokážou rozbít kámen. Od středověku byla představivost umělců zapálena představou „Božího vyvoleného“, který se mocně tyčil nad ostatními lidskými bytostmi: jako předobraz Krista, jako protějšek Herkula a jako obraz tragédie hrdiny, který za svou nespoutanou smyslnost platí svým zrakem. Zaslepený Samson je Corinthovým třetím a posledním zpracováním tohoto tématu. V reakci na mrtvici, která v prosinci 1911 ohrozila život umělce, zcela překračuje tradiční hranice svého žánru a konečně setřásá kouzlo dřívějšího příkladu Rembrandta. V této vizi blížícího se aktu osvobození, který zničí Samsona i jeho nepřátele, se obraz stává dramatem života a smrti.