Francisco Goya
Dnes Vám představujeme obraz, který je do 7. září 2018 k vidění ve Wallacově sbírce na výstavě Od El Greca po Goyu - Španělská umělecká díla muzea Bowes. Zde najdete další informace o této akci. Přejeme mnhoho zábavy. :)
Tento obraz ze sbírky zesnulého hraběte de Quinto zakoupili v Paříži roku 1862 John a Joséphine Bowes přes překupníka umění Benjamina Goguého.
V ponuré místnosti je sedm mužů zobrazeno v různých pózách s různými gesty. Jejich děsivý vzhled, řetězy svazující ruce a nohy a skličující atmosféra jasně odhalují zoufalé podmínky vězňů. Postavy se zdají být jakoby zmrazeny na svých místech pod těžkým obloukem, který podtrhuje pocit nesvobody. Také rozptýlené jasné světlo v pozadí neslouží jako způsob osvětlení výjevu, spíše vyzdvihuje tmu a téměř monochromatické prostředí, ve kterém jsou postavy ponechány zoufalství. Potrhané hadry zakrývají jejich zmučená těla a jeden z vězňů je namalován nahý na podlaze s řetězem okolo krku. Kousek od něj nemotorně stojí další vězeň a dívá se na pozorovatele s prázdným výrazem. Tito dva jsou nejvýraznějším emblémem bídy, která sužuje skupinu a silně zprostředkovává umělcův nesouhlas s nelidskostí daných podmínek. Jako umělec byl Goya převážně zaměřen na zachycování lidského utrpení, zobrazoval nepříznivou situaci vězňů opakovaně. Jeho myšlenky se shodovaly s myšlenkami osvícenců tehdejší doby, kteří hájili lidská práva a usilovali o reformu trestních nařízení.
Tento obraz byl součástí dvanácti malých kabinetních obrázků, které Goya vytvořil na pocínované plechy mezi lety 1793 a 1794. Série zahrnuje škálu různých témat jako jsou blázinec, teatrální scénu a vrak, což by běžně pro své mecenáše nemaloval. V té době se však Goya léčil ze závažné nemoci, která ho dostala do izolace a nakonec mu přivodila trvalou hluchotu.