Akvadukt v Marly

Akvadukt v Marly-le-roi na předměstí Paříže, pozůstatek francouzské královské minulosti, se na obraze Alfreda Sisleyho z roku 1874 majestátně tyčí na pozadí zářivé podzimní oblohy. Byl postaven v 17. století jako součást složitého vodárenského systému, který měl za úkol čerpat a odvádět vodu ze Seiny a zásobovat tak propracované kaskády a fontány v královských zahradách na zámku Marly a ve Versailles.

V době vzniku tohoto obrazu byla asi deset let nefunkční, ale přesto zůstala atrakcí pro turisty. Sisley však na obraze zachytil pouze osamělého jezdce - příslušníka místní domobrany -, který projíždí kolem, jako by si této vysoké stavby nevšímal. Jeho přítomnost slouží ke zdůraznění noty izolace a zanedbanosti, protože akvadukt jako by pomalu zasahoval do krajiny, v níž je zasazen. Sisley se věnoval především krajinám a pohledům na vesnice spíše než obrazům moderního pařížského života a volnočasových aktivit, které fascinovaly jeho přátele a kolegy impresionisty Pierra-Augusta Renoira a Gustava Caillebotta. Sisley žil ve vesnici Louveciennes a k akvaduktu Marly to měl z domu kousek pěšky. Toto je jeho jediný pohled na něj zblízka, izolovaný jako samostatný námět. Sisley se soustředil na vizuální čistotu výjevu a vytvořil harmonii světla, barev a tvarů. Zdá se, že více než akvadukt je jeho tématem způsob, jakým pevnost člověkem vytvořené stavby kontrastuje s neustále se měnící přírodou kolem ní a zároveň je jí podkopávána. Jeho rychlá a rozmanitá práce štětcem tento dojem umocňuje tím, že vytváří pocit mihotavé pomíjivosti.