Malý člun

Émile Friant začal svou uměleckou kariéru ve velmi mladém věku a dostal se do popředí se svou versí naturalismu, která se později projevila v latentní symbolismus. Bylo konstatováno, že Friant "se zdá být upřímný přinejmenším stejně tak jako schopný být významným umělcem, a máme důvěru, že zůstane věrný umění v době, kdy bohatí továrníci překročili hranice a dali mladým lidem osudný příklad rychlého zbohatnutí a povrchních studií..." (citováno v L'École de Nancy: Peinture et Art Nouveau, ex. kat., Paris: Éditions de la Réunion des Musées Nationaux, 1999, str. 130). Friantovo veřejné uznání by dosáhlo působivé úrovně, ale navzdory ustavičnému ohlasu hledal nové metody zobrazení a různého využití sdělovacích prostředků při prosazování své práce mimo prostřednictví Salonu. 

Friantovy motivy se ke konci 19. století stávaly stále více rozmanité. Obraz Malý člun je idealistickým pohledem na mladý pár plující pod útesy s neskutečnou hebkostí plachet. Pár je oblečen v čistých bílých oděvech, překvapivě se ženou u kormidla a mužem opřeným zády o její stehno.