Vagón metra

Radikální grafici z Grosvenor School of Modern Art vytvořili uměleckou formu, založenou na flexibilitě obyčejného linolea, která byla zářivě moderní, měla optimistického ducha, ale zároveň obsahovala i nějaké zneklidňující prvky.

Cyril Power (1872 -1951), jeden ze čtyř předních umělců této umělecké školy, se v mnoha svých linorytech inspiroval moderností londýnského metra. V mnohých jeho dílech je implicitní sociální kritika, podobně jako v dílech německých expresionistů ze stejného období.

Cestující ve Vagónu metra jsou pohroužení do novin, odtržení jeden od druhého, přestože to vypadá, jako by se vagón řítil časem i prostorem. V náladě obrazu nacházíme podobnost s úvodní scénou Hitchcockovy temné komedie Rich and Strange z roku 1931, kde znuděný, unavený pasažér na cestě do práce sjíždí po eskalátoru metra, jako by se nořil do nitra pekla. Záběr ukazuje vagón, který melodramaticky brzdí u přeplněného nástupiště a potom následuje hysterická snaha cestujících nacpat se dovnitř. Stejně jako Power i Hitchcock zachytil mechanickou jednotvárnost, přesycení smyslů a podivnost moderního života ve městě - je to něco, s čím se mnozí z nás, kteří dojíždíme denně do práce, jistě můžeme identifikovat! 

I přes tuto ambivalenci získali Power a jeho kolega Sybil Andrews zakázku od Franka Picka, ředitele londýnského metra. Pod pseudonymem Adrew-Power vytvořili mezi lety 1929 a 1937 osm plakátů pro London Passenger Transport Board (pozn. překladatele Radu pro přepravu cestujících města Londýna). Poutavé plakáty oslavují různé sportovní a odpočinkové aktivity, které byly snadno dostupné metrem nebo autobusem, od Wimbledonu po Lord’s Cricket Ground. 

Obraz Vagón metra je k vidění v Dulwich Picture Gallery v Londýně do 8. září 2019 jako součást první velké výstavy The Grosvenor School, nazvané Cutting Edge: Modernist British Printmaking.

P.S. Pokud se chcete projet londýnským metrem, podívejte se sem na plakáty Rosemary Ellis, navržené pro London Passenger Transport Board!