Gustav Klimt
Neustále se měnící vodní hladina jezera odráží přírodu. Něžně pohlazený jemným vánkem se odraz stromů a oblohy stává nezřetelným a znovu se formuje na jiném místě. Troška světla na luční stezce v horním pravém rohu se zdá být jediným důkazem znatelné reality. Klimtova cesta do Solné komory v Salcburském regionu na konci 90. let 19. století znamenala začátek intenzivního znovuobjevování žánru krajinomalby. V jeho raných obrazech rybníčků a močálů je přirozená atmosféra, která diváka svádí k hloubavému pohledu, podobně jako u jeho pitoreskních fotografií ze stejného období. Na rozdíl od mnoha malířů konce 19. století dokázal Klimt odolat nahodilosti impresionsisticých krajinomaleb. Vyvinul nové principy kompozice a udržel si přitom impresionistickou líbivost.
Uvádíme tento krásný a překvapivý Klimtův obraz (vypadá maličko jako malovaný Monetem, no ne?) díky Muzeu Leopoldových (Leopold Museum).
P.S. Prozkoumejte neznámý svět Klimtových krajinomaleb zde. <3