Edward Hopper
Když přemýšlíme nad Hopperem, představíme si zobrazení osamělého človeka, který pouze zírá, nic nedělá. Pravé poledne je přesně takový obraz: neznáma žena je vidět ve vchodu do domu, ale my netušíme proč. Čeká na někoho? Nebo se jen dívá na den? Není zde žádný náznak jakékoliv aktivity; je nehybná a obklopená velkým domem, který je zasažen paprsky slunce, zanechávající dramatické stíny na střeše a stěnách. Není zde žádný příběh, ačkoliv přesně kvůli tomu tolik milujeme Hoppera. V jeho žádných příbězích máme veškeré lidské příběhy, které si dokážeme představit.
V často citovaném prohlášení učiněném Lloydovi Goodrichovi, možná podníceném trápením z toho, že se musí podřizovat požadavkům vydavatelů zobrazit "lidi mávající rukama" Hopper přiznal: "Možná nejsem moc člověkem. Co jsem chtěl udělat, bylo namalovat sluneční zář na stranu domu."
P.S. Zde jsou Edwardovo Hopperovo kresby, které vás budou šokovat. <3