Reflexe v modré

Vylíčení smrtelné choroby od Evy Bonnierové, nám přináší shrnutí každodenní perspektivu malířky, vzdorující stereotypické buržoazní představě ideální ženy té doby. Ženy jsou presentovány jako ctnostné osoby a ne jako křehotinky. V Reflexi v modré, z roku 1887, jsou postavy namalované realisticky a umisťují nás do stejné místnosti jako je nemocná. Uzdravující se ženy, byly na přelomu 20. Století, oblíbeným tématem maleb. Na tyto obrazy by mělo být pohlíženo v kontextu budování nového převládajícího pohledu na ženskost, a tedy standardizováním ženského těla.

 

Nicméně během 19. Století se rozvinuly dvě klíčové představy o ženách: slabá, citlivá a psychosomatická žena vyšší třídy a silná, nebezpečná a infekční žena třídy nízké. Konvalescentka (od Jenny Nyströmové, v minulosti jsme již tento obraz předvedli, prosím navštivte náš archív) se stala symbolem ženské křehkosti, a tedy její neschopnosti zapojovat se do veřejného života. Na tyto obrazy může být nahlíženo jako na reakci na tehdejší emancipaci žen a jako na pokus navrátit je zpátky do jejich domovů a soukromé sféry života.

 

Ale v té době, můžeme v severských oblastech najít stovky malířek a spisovatelek. Švédské malířky byly tehdy v porovnání s jejich evropskými sestrami privilegované, protože měli přístup k vysokoškolskému vzdělání. Ženská katedra švédské královské akademie plošného umění byla otevřena v roce 1864 a kvalifikované ženy měli hlavní vliv na kulturní život té doby. Změnili jak pohled na roly umělkyně, tak pohled na život rodiny střední třídy a tím od základu zatřásly normami mužských umělců.