Carl Gustav Carus
Obraz Poutnických skal ilustruje spojení mezi romantickým pohledem na krajinu a zájmem o přesné vědecké zobrazení geologických útvarů. Carl Gustav Carus ve své knize Devět dopisů o krajinomalbě z roku 1831 popisuje Poutnické skály jako historický důkaz „prapůvodních útesů.“ Viděl v nich jakousi geologickou fyziognomii, svádějící k interpretaci. Zde se však jeho vědecký pohled soustředí na koncept splynutí přírody a historie. Carus skály přirovnává ke „zříceninám věží“ a opět navazuje na romantický archetyp ve formě trosek gotických kostelů, které měl v oblibě malíř Caspar David Friedrich a Carus toto téma sám rád navštěvoval. Zakládní je zde pojem kontinuity, který má důležitý význam v Carusově konceptu Erdlebenbildkunstu („umění pozemského života“).
V srpnu roku 1820 cestoval Carus do Krkonoš. Následoval tak Friedricha, který v tomto regionu podnikl mnoho tůr a našel zde inspiraci pro své malby. Obraz Poutnických skal můžeme nalézt už v Carusových kresbách datovaných 15. srpna 1820. Pro tuto malbu však změnil jas a gradaci hloubky, aby tmavé popředí zdůrazňovalo jasné skály a kopce ustupující v dáli.
Dnešní mistrovské dílo představujeme díky Staatliche Kunstsammlungen Dresden. <3
P.S. Pokud vám chybí cestování a turistika, můžete se zde podívat na ty nejlepší malby vyvedené v duchu Wanderlust, silné touze po objevování a cestování po světě. <3