Caspar David Friedrich, mistr německého romantismu, ve svém zobrazení vzdáleného a posvátného místa vnucuje přírodě přísnou symetrii a naznačuje přístup, který přesahuje pouhou realistickou reprodukci. Díky mistrnému využití symboliky Friedrich spojuje oblast přírody a náboženství a vytváří harmonické spojení, které lze interpretovat jako náročnou cestu ke křesťanskému vykoupení nebo jako snahu o dosažení ideálního křesťanského státu. Příkladem toho je drsné, trnité popředí kontrastující s postupným rozjasňováním atmosféry v pozadí. Kompozice dosahuje svého zenitu přítomností novogotického kostela, který symbolizuje vrchol transcendence.
Uspořádání jedlí navíc evokuje romantické pojetí srovnávající gotickou architekturu s organickými, rostlinnými formami, čímž se mezi nimi rýsují paralely. Gotický sloh byl navíc úzce spjat s německou národní identitou.
Zajímavé je, že jeho dílo upadlo za Friedrichova života do relativního zapomnění, aby bylo znovuobjeveno až na počátku 20. století, zejména v souvislosti se zaníceným německým nacionalismem.
P.S.: Caspar David Friedrich byl mistrem strašidelných a nostalgických obrazů. Objevte jeho umění prostřednictvím 10 obrazů! A další příběhy tohoto geniálního malíře najdete v článcích níže.