Výkřik

Dnes tu máme extra kousek - jeden z nejikoničtějších obrazů v dějinách umění symbolizující úzkost z lidského bytí. 

Munch si zaznamenal do deníku, že byl při soumraku na procházce, když zapadající slunce obarvilo mraky do „krvavě rudé“ a on pocítil „nekonečný výkřik procházející přírodou.“ Vědci místo identifikovali jako fjord s výhledem na Oslo a nepřirozeně oranžovou barvu oblohy vysvětlili různými přirozenými způsoby, od efektu způsobeného sopečnou erupcí až po Munchovu psychickou reakci na pobyt sestry v blízkém blázinci.

„Jednoho večera jsem šel po cestě podél města, pode mnou byl fjord. Cítil jsem se unavený a nemocný. Zastavil jsem se a rozhlédl se po fjordu. Slunce zapadalo a mraky krvavě zrudly. Pocítil jsem výkřik procházející přírodou. Zdálo se mi, že opravdu slyším řev. Namaloval jsem tento obraz s mraky v barvě skutečné krve. Ta barva křičela. Proto Výkřik.“

Později popsal inspiraci pro vznik obrazu takto:

„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo – najednou se nebe zbarvilo do krvava – zastavil jsem se a příšerně unavený se opřel o zábradlí – nad městem a modročerným fjordem jsem viděl krev a ohnivé jazyky – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – a cítil jsem nekonečný křik procházející přírodou.“

Dnešní obraz je natolik ikonický, že se začal používat jako emodži, smajlík. Ano, hádáte správně, dnes je světový den emotikonů — 😱😱😱! 

P.S. Munchův kultovní Výkřik je také součástí naší sady 50 pohlednic s nejslavnějšími uměleckými díly.  :)

P.P.S. Místo z tohoto obrazu opravdu existuje! Chcete je vidět? Přečtěte si příběh mystického místa, kde se zrodil Výkřik!