Rytíř, smrt a ďábel

Rytíř, smrt a ďábel je jedním ze tří velkých tisků Albrechta Dürera (1471-1528) vytvořených v letech 1513 a 1514 a známých pod společným označením Meisterstiche (mistrovské rytiny). Další dva jsou slavná Melancholie I a Svatý Jeroným ve své pracovně. Ačkoli se nejedná o trilogii ve formálním smyslu, rytiny jsou úzce propojeny a vzájemně se doplňují, protože každá znázorňuje jednu ze tří forem ctností středověké scholastiky: teologickou, intelektuální a morální. 

Koncept „křesťanského rytíře“ z rytiny patrně vychází z díla významného renesančního humanisty Erasma Rotterdamského (1466-1536) Příručka křesťanského vojáka, vydaného roku 1504. Erasmus v něm říká, že cesta ctnosti se může zdát namáhavá a zatarasená protivníky - reprezentovanými tělem, ďáblem a světskými záležitostmi - ale člověk musí vytrvat ve svém odhodlání: „Všechny přízraky a všechny démony, kteří se vám ukazují, jako byste byli v útrobách Hádova podsvětí, musíte ignorovat po vzoru Vergiliova Aenea... Neohlížejte se za sebe.“

Rytíř z Dürerovy rytiny projíždí temnou severskou roklí a vytrvale přehlíží jak smrt, která jede vedle něj na bledém koni a v ruce drží jako memento mori přesýpací hodiny, tak groteskního ďábla s prasečím rypákem, který se drží těsně za ním. Dürer vychází z tradice hrdinských jezdeckých portrétů, s nimiž se setkal v Itálii. Rytíř je ztělesněním pevné morální ctnosti a zůstává věrný svému poslání, aniž by se nechal znepokojovat ponurými postavami ve svém okolí.

P.S. Všimli jste si ještěrky? Dürer měl motivy ze světa přírody rád. Zde najdete 7 fantastických zvířat Albrechta Dürera.