Albrecht Dürer
Tato rytina je jednou z mála grafik Albrechta Dürera, které se přímo zabývají jeho fascinací čarodějnictvím. Rozšířenou posedlost čarodějnicemi podporovaly texty jako Kladivo na čarodějnice, příručka k lovu čarodějnic, kterou sepsali dominikánští inkvizitoři Heinrich Kramer a Jacob Sprenger. Poprvé byla vydána ve Štrasburku v roce 1487 a v letech 1494 a 1496 ji v Norimberku přetiskl Anton Koberger. Věřilo se, že čarodějnictví rozvrací přirozený řád, což se odráží i v rytině: vlasy čarodějnice proudí jedním směrem, zatímco koza a její vlečka se pohybují v opačném směru, což ještě zdůrazňuje Dürerův slavný monogram AD, v tomto díle chytře převrácený.
Na této rytině je čarodějnice zobrazena, jak jede pozpátku na skákajícím kozlu, který symbolizuje chtíč a je často spojován s ďáblem. Je zobrazena jako ječící čarodějnice, která v jedné ruce svírá jeden z kozlích rohů a v druhé drží násadu od koštěte nebo vřeteno. Její divoké vlasy za ní vlají, zatímco vlevo nahoře padají kameny z krupobití, což odkazuje na víru, že čarodějnice mohou přivolávat bouře a jiné formy zkázy. Pod ní se do rošťácké činnosti zapojují čtyři putti, jejichž propletené formy vytvářejí s kozou kruhovou kompozici. Jeden putto nese alchymistický kotlík, pravděpodobně kotlík pro čarodějnická kouzla; další drží rostlinu trnku, známou svými magickými vlastnostmi. Třetí, se zadkem provokativně namířeným na diváka, přidává nádech neúcty, když láme vítr, a vnáší tak do zlověstné scény humor.
P.S.: Způsob, jakým byly čarodějnice zobrazovány v umění, odráží, jak je společnost vnímala a jak se toto vnímání v průběhu dějin měnilo - od starých ježibab po krásné svůdníce. Pojďme se projít po historii čarodějnictví v umění!